Hermann Göring

Životopis

Hermann Wilhelm Göring (12. ledna 1893 sanatorium Marienbad v Rosenheimu, Bavorsko – 15. října 1946 Norimberk, sebevražda) byl německý nacistický politik a válečný zločinec. Původně letec, pak poslanec a předseda říšského sněmu. Zakladatel gestapa, ministr letectví, vrchní velitel Luftwaffe, říšský maršál, zástupce Hitlera po většinu druhé světové války. Patřil mezi nejmocnější osobnosti Nacistické strany, která ovládala Německo v letech 1933–1945. Funkci vrchní velitel letectva vykonával až do posledních dnů režimu. Narodil se v Rosenheimu v Bavorsku. Jako veterán první světové války byl Göring stíhacím esem a nositelem Řádu Pour le Mérite. Sloužil jako poslední velitel stíhací eskadry Jagdgeschwader 1 (JG I), kterou dříve vedl Manfred von Richthofen. Jako raný člen nacistické strany patřil Göring mezi ty, kteří byli zraněni při neúspěšném Hitlerově Pivním puči v roce 1923. Během léčení svých zranění si vypěstoval závislost na morfinu, která ho provázela až do posledního roku jeho života. Po Hitlerově jmenování říšským kancléřem v roce 1933 byl Göring jmenován ministrem bez portfeje v nové vládě. Jedním z jeho prvních činů jako člena kabinetu bylo zřídit Gestapo, které v roce 1934 předal Heinrichu Himmlerovi. Po ustavení nacistického státu Göring shromáždil obrovskou moc i politický vliv a stal se druhým nejmocnějším mužem v Německu. Po svém jmenování zmocněncem pro čtyřletý plán (Beauftragter für den Vierjahresplan) v roce 1936 byl pověřen mobilizací všech sektorů ekonomiky pro válku, což mu umožnilo soustředit pod svou kontrolu řadu vládních úřadů. V září 1939 pronesl Hitler v Říšském sněmu projev, v němž označil Göringa za svého nástupce. Po pádu Francie v roce 1940 mu byl udělen nově vytvořený hodnostní titul Reichsmarschall, který mu dával přednostní postavení před všemi důstojníky německých ozbrojených sil. Do roku 1941 dosáhl Göring vrcholu své moci a vlivu. Jak však druhá světová válka pokračovala, jeho postavení u Hitlera i v očích veřejnosti upadalo, zejména poté, co se Luftwaffe ukázala neschopná zabránit spojeneckému bombardování německých měst a zásobovat obklíčené síly Osy ve Stalingradu. V této době se Göring začal stále více stahovat z vojenských a politických záležitostí a věnoval se shromažďování majetku a uměleckých děl, z nichž mnohá byla uloupena židovským obětem holokaustu. Když byl 22. dubna 1945 informován, že se Hitler chystá spáchat sebevraždu, poslal mu Göring telegram s žádostí o povolení převzít vedení Říše. Hitler jeho žádost považoval za akt zrady, zbavil ho všech funkcí, vyloučil ho ze strany a nařídil jeho zatčení. Po skončení války byl Göring v roce 1946 před norimberským tribunálem uznán vinným ze spiknutí, zločinů proti míru, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. U soudu požádal o popravu zastřelením, ale bylo mu to odmítnuto; místo toho byl odsouzen k trestu smrti oběšením. V noci před plánovanou popravou spáchal sebevraždu požitím kyanidu.